PUSŤ JE DOMŮ

Odebrání zvířete znamená, že úřední osoba – nejčastěji policie nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností – fyzicky přemístí zvíře z místa, kde mu nebylo dobře (týrání, zanedbání), do bezpečí, typicky do útulku.

U nalezeného zvířete se postupuje podle občanského zákoníku – jde o tzv. nalezenou věc (§ 1051 a násl. NOZ). Obec/útulek zveřejní nález a čeká, jestli se přihlásí majitel. Pokud se ve stanovené lhůtě nikdo neozve, zvíře přechází do vlastnictví obce nebo nálezce. V tu chvíli je jasné, komu zvíře patří, a útulek ho může legálně nabídnout k adopci – nikdo jiný na něj nemá nárok a nic tomu nebrání.

U odebraného zvířete je situace jiná – majitel je známý a je podezřelý (případně obviněný) z týrání. Zvíře je součástí probíhajícího trestního nebo přestupkového řízení. Dokud řízení neskončí, zůstává majetkem tohoto člověka – stát nemůže jeho vlastnictví jen tak převést na někoho jiného, protože ho chrání presumpce neviny a vlastnické právo. K vyřešení otázky vlastnictví (např. propadnutí věci) může nyní dojít až po pravomocném rozhodnutí soudu.

Návrh se procesu odebírání vůbec netýká – ten zůstává úplně stejný jako dnes. Řeší jen to, co se se zvířetem děje POTOM, co už je v útulku a čeká na rozhodnutí.

Ne. Případ týrání se může řešit buď jako přestupek (jednodušší a rychlejší řízení u úřadu), nebo jako trestný čin (závažnější případy, řeší je policie a soud). Ani jedna cesta ale nemá pevnou lhůtu, dokdy musí skončit – běží jen obecná promlčecí doba, po kterou se to vůbec smí ještě řešit, a ta se počítá na roky.

Ví se hned na začátku, kterou cestou se to bude řešit?

Ne, a to je právě problém. Na začátku často není jasné, jestli půjde o "jen" přestupek, nebo o trestný čin – ukáže se to až v průběhu, podle toho, co vyšetřování odhalí. Případ se tak může i uprostřed řízení přesunout z jedné cesty na druhou.

A co to znamená pro zvíře?

Ať se řeší kteroukoli cestou, zvíře na rozhodnutí čeká v útulku – nemůže jít do nové rodiny, dokud se celá věc nedořeší. A to může trvat měsíce, klidně i roky, ať už jde o přestupek, nebo trestný čin.

Dnes na to často doplácí útulky, dobrovolní dárci a stát – u trestního řízení není jasný garant plateb, u správního sice náklady nese obec s rozšířenou působností s proplacením od Ministerstva zemědělství, ale vymoct je po majiteli je v praxi skoro nemožné.

Potřeba právní úpravy, která by umožňovala propadnutí zvířete státu před skončením řízení, je-li tu vysoký stupeň podezření na týrání zvířat. Tedy namísto předběžné náhradní péče (která je upravena pro správní řízení), umožnit zejména v trestních řízení propadnutí zvířat státu ještě před skončením bez nutnosti jejich prodeje za cenu obvyklou, nýbrž i s možností je darovat.

Případným obviněným by byla případně dána možnost vyhnout se tomuto propadnutí, pokud by složili zálohu na náklady za péči o zvíře. Tímto by se vyhnulo problematice nesení vysokých nákladů států a zbytečnému ponechání zvířat v útulku.

Návrh  na úpravu právních předpisů by pak měl vycházet z analogické úpravy pro ohrožené živočichy.

Potřeba upravit vychází zejména z problematiky financování při odebrání a jejich umístění, kdy pro trestní řízení není úplně jasně stanoveno čí je to rozpočtová kapitola, CENZA není přizpůsobena na to, aby se starala o zvířata, natož pak v takovém množství jako je u množíren – vzniká problematika výdajů za umístění a problematika jejich předání do nových domovů, jelikož nejsou právně uvolnění a jejich obvyklá cena je sporná (u všech psů mít posudky nelze a je zde riziko, že množitel bude uvádět, že jejich cena je v řádech desetitisíců – za to je obvykle prodává).

Bohužel nevyjasněnost nákladů a problematika umístění psů vede k tomu, že se psi často neodebírají, ač je pro to s ohledem na podmínky relevantní důvod.

Navrhnout zlepšení regulace prodeje zvířat za účelem eliminace množíren. Při inzerování by byly nastaveny minimální údaje, které musí zveřejnit. Tedy nejspíše rozšíření §7b zákona.

Oproti tomu by bylo vhodné regulovat i výdej z útulků a obdobných zařízení a umožnit jim kontrolu alespoň v rozsahu zjištění uloženého zákazu chovu. Útulky by tak měly mít nejen možnost, ale i povinnost kontrolovat tyto náležitosti. Případně zavést jednotný registr, kde by byl záznam o případných zákazech chovu. Zavést více povinností ve vztahu k čipování a registrace vlastníka zvířete, kdy by měl být zprovozněn jednotný registr. Zavést případnou odpovědnost za přepis vlastníka zvířete uvedeného v registru.

Při omezení svéprávnosti by pak obligatorně mělo být stanovováno, zda je schopen se postarat o zvíře a zodpovídat za něj. Pokud nikoliv, mělo by být jasně stanovováno omezení.

Možnost umožnit v případech dlouhodobé (respektive trvalé) hospitalizace a v případech dlouhodobých či opakovaných VTOS (z jiného důvodu než pro týrání zvířat) změnu právního režimu a možnost jejich trvalého odejmutí a osvojení novým vlastníkem (při umístění do LDN či dlouholetého výkonu trestu, není na místě aby zvíře bylo nuceno žít v útulku a bylo hrazeno umístění státem, kdy nelze předpokládat obdržení náhrady ze strany majitele, zejména u recidivistů a opakovaných VTOS). Opět se zavedenou možností složit zálohu na náklady.

Stanovení jasných kategorií útulků a obdobných zařízení, kdy by obce a stát měly povinnost umisťovat pouze do příslušné kategorie, shodně jako darovat propadnutá zvířata, a to za účelem zabránění dalšího předání zvířete do jiného nevhodného prostředí (často si přebírají i osoby, které mají s původním množitelem propojení – případně se jedná o podmínky mnohem horší než v původní množírně). Jednalo by se o kategorii registrovaných útulků, která je kontrolována. Útulky by pak měly i jasně stanovené povinnosti, které musejí vyžadovat při výdeji zvířat vlastníkům či při osvojení zvířat.

Policie smí při důvodném podezření na týrání zvířete vstoupit i do obydlí (dosud jen na pozemek/do jiného prostoru). Toto míří především na množírny.

Prodloužení maximální doby zákazu chovu zvířat z 5 na 10 let.

Povinná kastrace opuštěných koček a koček bez pána obcemi (nový § 13b odst. 3) – obec ji zajistí a hradí přes veterinárního lékaře, kočky se označí zástřihem ucha, po zotavení se vrací zpět na lokalitu (TNR program). Netýká se toulavých koček s majitelem. Účinnost odložena o rok. Pozn. Toto téma v současné chvíli potřebuje preciznější definice, jasné kompetence i financování. Pokud návrh půjde standardní cestou přes druhé čtení, je prostor ho v tomto ohledu ještě doladit. Za zvážení stojí i čipování a povinná registrace, v analogii na zavedené povinné čipování a registraci psů v jednotém registru.

Zvýšení minimálních pokut za týrání: u fyzických osob z 5 000 na 10 000 Kč (2+ zvířata) a nově 5 000 Kč i za jedno zvíře; u firem/podnikatelů z 10 000 na 20 000 Kč, resp. nově 10 000 Kč za jedno zvíře.